1.díl

8. února 2010 v 18:06 |  Příběhy
1. díl Jak se to jenom mohlo stát? Kdo to způsobil? Proč nám?
To nikdo neví

Ucítila jsem zápach 'tak to asi ségra vaří vajíčka'.A pak i přes zavřená přes víčka mi začaly téct slzy. Ne smutku ale ty které lidem tečou třeba když fouká vítr. Snažila jsem se je zadržet ale nešlo to 'tak si tečte no, když chcete'.
Ještě chvíli jsem ležela ve snaze usnou a myslím že se mi to na chvíli povedlo ale ten puch byl tak silný že jsem to déle nevydržela a musela otevřít oči.
Přes zavřené dveře nebylo nic vidět. Ale opravdu to nešlo vydržet,ten smrad museli přece cítit i rodiče,tak proč tam nejdou a nepomůžou jí? Ona to nezvládne, ikdyž jí je už 10 let, nezvládne. Vstát a vlézt do bačkor se Snoopym, vzít si župan a jít se na ní podívat. To jsem musela udělat.Když jsem ale otevřela dveře, nikde, nikdo.
A kuchyně v plamenech.

Rychle jsem pochopila proč jsem brečela i co tak strašně smrděla.
Chvíli jsem stála jako přikovaná a nemohla jsem zvednout nohy, byly jako z olova.
Snažila jsem se taky křičet, ale nějak to nešlo, nevyšla ze mě ani hláska.
Když plameny začali olizovat i skřínky nejblíž kuchyni,už jsem nevydržela se jen tak dívat a tak jsem - sice s hodně velkou námahou ale přece - zvedala jednu nohu za druhou a pomalu se blížila k ložnici mých rodičů. Když jsem tam došla, nohy už byli zase v pořádku jsem vtrhla do dveří a sice slabým hlasem ale už aspon nějakým zakřičela: "Hóóóóóóřííííí"

Mamka jen otevřela oči, ale nevstala ani se aspon neběžela kouknou jestli je to pravda. To jsem nesnesla a tak jsem úplně panicky zařvala: "Mamí sakra vstávej, já si nedělám srandu, ono vážně hoří! Vždit si trochu čuchni toho vzduch, ty to vážně necítíš?"
Přez slzy - ted to zase byli slzy vzteku - jsem matně viděla jak nakrčila nos když vtáhla vzduch a pak byla na nohou, jen v noční košili.
"Hej Davide vstávej" třásla s tátou jako kdyby ho chtěla připravit o duši.
Pak zase křičela na mě: "Běž zavolat hasiče a nestůj jak solnej sloup!"
Po tomhle rozkazu jsem se rozběhla k telefonu který visel na stěně v ložnici.
Bohužel jsem si jen matně vzpomínala na jejich číslo, a tak jsem, co nejvíc to šlo protože mamka pořát budila tátu - ten totiž ještě spal - zavolala "jak je to číslo?" "Sto padesát" zavolala jako odpověd mezi samím "Vstávej! Vstávej!"

1-5-0 vytáčela jsem a při zvuku CRR-CRR si nervozně poklepávala nohou. "Hálo? Tady hasičská služba San Fancisco. Co se stalo?" A to mě naštvalo. Jak se může ptát co se stalo, vždit volám na hasiče ale pak jsem si uvědomila že vlastně hasiči nejen hasí ale i tahaj kočky nebo lidi ze stromů atd. a tak jsem odpověděla:"Dobrý den, u nás hoří bydlím v ulici Wallstreet 74." vychrlila jsem ze sebe a doufala že mi ta paní rozuměla. Naštěstí mi to potom zopakovala takže jsem věděla že mi rozuměla a na souhlas jsem přikývla, jenže pak mi došlo že to neviděla a tak jsem řekla "ano, tak rychle přijedte" a pokládala telefon když se z něj ta paní ozvala zas "A co všechno u vás hoří?" To jsem nevěděla. Tak jsem se musela ohlédnout. Za mnou to bylo už o hodně horší než předtím. Ted nehořela jenom kuchyně ale i skřínky v obýváku a ještě určitě něco na druhé straně a ty nejbližší plameny byli už asi jen 5 metrů ode mě. "hoří celá kuchyn a taky kus obýváku a nevím co na druhé straně kuchyně, tam nevidím, ale ten požár vznikl v kuchyni." "Dobře, jsme tam za 5 minut, vy se všichni dostante z domu, a to co nejrychleji." Rozběhla jsem se do ložnice.

Tam už bylo všechno jinak. Máma balila do několika kufrů rozložených na posteli, a táta za mnou se snažil uhasit ohen, jenže ten byl moc silný. Řekla jsem si že tam moc platná nebudu a vzpoměla si na ségru, ta ještě o ničem neví, rozběhla jsem se do jejího pokoje. Otevřela jsem dveře a ona ležela v posteli, na tváři spokojený výraz. Rychle jsem přiskočila k posteli a zatřásla s ní jako před chvílí máma s mým tátou. Ona sebou jes škubla a převalila se. 'Ta ale dokáže spát tvrdě' pomyslela jsem si, a pak s ní zatřásla znova. ted už otevřela oči a já na ní skoro zakřičela: "Dělej oblíkej se, hoří nám kuchyn." Ona rychle vstala a pak se mě chytla, asi se jí z toho švihu nahoru zamotala hlava. Zadívala jsem se na mou ruku a pamyslela si že je tady něco špatně. A pak mi to došlo. Vždit já sem taky ještě v pyžamu! Zase jsem vylítla 'vždit můj pokoj je nejblíž k tomu ohni' ale před dveřmi jsem se zasekla. ohen už byl jen metr od dveří k mému pokoji. 'Ale já se musím oblíct vždit je venku zima, tam prostě nemůžu v pyžamu' musela jsem to risknout. Rychle jsem vběhla do pokoje a tam si oblíkla tričko a džíny, mikinu a do kapes narvala co se dalo, mp3, mobil a všechno co se tam vešlo, pak jsem vyběhla. Bylo to tedy jen tak tak- ohen byl asi 2O centimetrů od dveří do pokoje. Rychle jsem zase vběhla do ložnice ale tam nikdo nebyl. Tak jsem se začala rozhlížet a uviděla všechny nastoupené u vstupních dveří. Jakmile mě uviděli máma otevřela dveře a v každé ruce s jedním kufrem vyběhla ven, za ní táta taky s kufry a ségra jen tak. já běžela jako poslední. Za běhu jsem popadla ještě bundu a taky byla venku. Uběhla jsem ještě pár metrů a pak se otočila. Přede mnou byl dům a z mého pokoje se oknem valil dým. V tomhle domě jsme bydleli už 10 let, a při představě že už v něm nikdy nebudeme mi začali téct slzy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baadu Baadu | Web | 10. února 2010 v 20:01 | Reagovat

Káťo, némám slov, když někdo kontroluje práci druhých a vidí jak jsi přišla na tento příběh je to úplně něco jiného než když člověk přijde k hotovému dílu. Nemá pak ani potuchu jak vznikalo to co je tak úžesné. Tím samozřejmě nechci říci, že to před mou recenzí bylo horší, já ti jen pomáhám s naším oblíbeným jsem a podobně.

2 Kata Kata | Web | 10. února 2010 v 20:07 | Reagovat

A za to že mi pomáháš ti strašlivě moc děkuju, a s tim že "tohle je muj styl psaní" máš naprostou pravdu, tohle je pro mě přirozené tak jako spaní :P

3 Baadu Baadu | Web | 10. února 2010 v 20:13 | Reagovat

JJ ale ted jsme se moc nepohodly s naší druhou kamarákdou a moc mě to mrzí, ji ale asi ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.