Únor 2010

Že by jaro?

23. února 2010 v 20:54 | Kaaky |  Deník

Už se těším na jaro
Naši plánujou nějakej ten výlet po Americe nebo po Evropě
Docela se těšim, bohužel to bude o prázdniny a né o školu
ale to nevadí protože i tak to bude super
jenže zase asi měsíc neuvidim moje BFF a to je mi líto
ale myslim že si to vynahradíme ten další měsíc :D
a docela bych jela s na Baadu tábor focení, jedinej problém je máma, ta mi to asi nedovolí
a taky nevim, jestli nejakej takovej tábor existuje, asi spis ne, bohuzel

...

a chtela bych se omluvit Lucce, ty jsi super kámoška, ale bohužel každý má své chyby a je jen na tom člověku jestli se změní nebo ne... a pokud ty nechceš je o tvoje věc, takže i já souhlasim s Baadu, a chci se s tebou bavit, aspon jako kamoska PLS

...


a taky, zítra jedu na Anglickou olympiadu a vůbec to neumim, takže nedržte palce!
já se dál asi dostat nechci, ikdzž bych chtela vyzkoušet konzervovat (konverzovat) s někym jinym než je moje učitelka ale zase bych se strapnila a to nechci, takže já po 12. hodině jedu domu!!!





Jaký pozdrav?

20. února 2010 v 22:18 | Kačí |  Deník

Jak vy zdravíte?
Máte nějaký speciální pozdrav?
Já tedy říkám normálně ahoj ale každý je jiný a každý zdraví jinak...
a ani já nejsem vyjímka, jasně někdo určitě zdraví ahoj, a o tom není pochyb, ale každý má styl a způsob vyslovování...
......................................................např.......................................................
či-čau
zduř
ahoj
nazdar
čau
čest
............................................................atd.............................................................
a tak pro vás mám tuhle anketu, abych zjistila co se používá nejvíc

předem díky za hlas

DĚKUJU!!!

19. února 2010 v 22:30 | Kačí |  Deník
Mooooooc děkuju mojí nej kamarádce Baadu za pomoc a nejspíš strašnou obět za to, že mi pomohla a zvýšila mi návštěvnost doslova "z nuly na sto!"
A za to jí MOC DĚKUJI!!!
A taky jí moc děkuji za podporu kterou mi dala když jsem jí řekla o svých problémech s kamarádkou!
JSI TA NEJ KÁMOŠKA!!!
a za to a ještě za všechno ti moc děkuji!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
4EVER BEST BYLA, JE A BUDE





Byl to super kluk, tak sakra PROČ?

19. února 2010 v 19:46 | Kaaky |  Deník
1O. 4. to bude dva roky co umřel jeden muj super kamarád a kluk, kterýho jsem měla tolik ráda.
Vlastně jsem se na něj snažila zapomenout ale pak mi ho jedna holka ale nedávám jí to za vinu ,stejně by na to Eliška někdy narazila a vlastně jsem ráda že to řekla, protože nějaký kousek mého mozku i srdce na něj zapomenout nikdy nechtěl, ale na chvíli zapoměl. Když o tom píšu, cítím se zoufale, protože jak Baadu, tak i já jsem se přestala bavit s jednou dříve super kamarádkou, A TOHLE TO JEŠTĚ ZHORŠUJE.
Ten kluk byl z naší třídy a já si pořád vzpomínám na to, že když jsem se to dozvěděla, celá třída celej den jen plakala.

Candy,Sweets...sakra,proč olympiada z AJ, P.S.: Občas není nad citáty

17. února 2010 v 21:47 | kaaky |  Deník
I love candy, I love sweets
To umim tak dobre anglicky? A jestli jo tak proč to musim umět?
Vždit já neumim ani česky, natož anglicky, ale když to musí bejt...
V zimě, v létě, na jaře i na podzim prostě miluju sladkosti

Není lásky opravdovější nad lásku k potravě. [Shaw George Bernard]

Já prostě miluju sladkosti a miluju i skoro všechno jídlo.
Bez toho se prostě žít nedá! A le nezávidim těm lidičkám v Africe!
Až budu dospělá, chtěla bych si (aspon pokud budu mít peníze) adoptovat nejaké malé dítě.
Nějakého roztomilého, 5ti letého chlapečka. A vždy bych mu posílala nějaké sladkosit, aby si osladil život. Doufám že mmi to vijde.
A držte palce na olympiádu i na toho chlapečka (do budoucna)







Já, snowboard, hory = SUPER ZÁBAVA

14. února 2010 v 19:20 | Kaaky |  Deník
Božíčku. lidičky!
Jízda na snowboardu je fakt super věc
nikdy předtím jsem na tom nestála ale ted, protože to zkusila kamarádka, musela jsem to zkusit taky, a bylo to bezva, sice jsem spadla asi tisíckrát, bolí mě zadek a ze tří jízd na pomě jsem třikrát spadla, ale to mě neodradilo a musim to někdy zkusit znova!
Jezdila jsem na takovym pidi kopečku ale naučila se zatáčet a jen čekám na další zkoušku,a jen doufám že mi to pude líp a líp.
...
Taky jsem byla tři dny na horách, lyžovala, sánkovala a mrzla na jednosedačce když jsem chtěla vyjet na kopec a znovu ho sjet na bobech, nebo zase byla v teple u čokolády a hřála si o ni ruce, baštila palačinky, snažila se ohřát v kabince, poslouchala rady od vlekaře vždy než jsem spadla z té zatracené pomy a taky si užívala neuvěřitelnou zábavu večer se super děckama na pokoji. To všechno se dělo ve třech dnech.

1.díl

8. února 2010 v 18:06 Příběhy
1. díl Jak se to jenom mohlo stát? Kdo to způsobil? Proč nám?
To nikdo neví

Ucítila jsem zápach 'tak to asi ségra vaří vajíčka'.A pak i přes zavřená přes víčka mi začaly téct slzy. Ne smutku ale ty které lidem tečou třeba když fouká vítr. Snažila jsem se je zadržet ale nešlo to 'tak si tečte no, když chcete'.
Ještě chvíli jsem ležela ve snaze usnou a myslím že se mi to na chvíli povedlo ale ten puch byl tak silný že jsem to déle nevydržela a musela otevřít oči.
Přes zavřené dveře nebylo nic vidět. Ale opravdu to nešlo vydržet,ten smrad museli přece cítit i rodiče,tak proč tam nejdou a nepomůžou jí? Ona to nezvládne, ikdyž jí je už 10 let, nezvládne. Vstát a vlézt do bačkor se Snoopym, vzít si župan a jít se na ní podívat. To jsem musela udělat.Když jsem ale otevřela dveře, nikde, nikdo.
A kuchyně v plamenech.

Rychle jsem pochopila proč jsem brečela i co tak strašně smrděla.
Chvíli jsem stála jako přikovaná a nemohla jsem zvednout nohy, byly jako z olova.
Snažila jsem se taky křičet, ale nějak to nešlo, nevyšla ze mě ani hláska.
Když plameny začali olizovat i skřínky nejblíž kuchyni,už jsem nevydržela se jen tak dívat a tak jsem - sice s hodně velkou námahou ale přece - zvedala jednu nohu za druhou a pomalu se blížila k ložnici mých rodičů. Když jsem tam došla, nohy už byli zase v pořádku jsem vtrhla do dveří a sice slabým hlasem ale už aspon nějakým zakřičela: "Hóóóóóóřííííí"

Mamka jen otevřela oči, ale nevstala ani se aspon neběžela kouknou jestli je to pravda. To jsem nesnesla a tak jsem úplně panicky zařvala: "Mamí sakra vstávej, já si nedělám srandu, ono vážně hoří! Vždit si trochu čuchni toho vzduch, ty to vážně necítíš?"
Přez slzy - ted to zase byli slzy vzteku - jsem matně viděla jak nakrčila nos když vtáhla vzduch a pak byla na nohou, jen v noční košili.
"Hej Davide vstávej" třásla s tátou jako kdyby ho chtěla připravit o duši.
Pak zase křičela na mě: "Běž zavolat hasiče a nestůj jak solnej sloup!"
Po tomhle rozkazu jsem se rozběhla k telefonu který visel na stěně v ložnici.
Bohužel jsem si jen matně vzpomínala na jejich číslo, a tak jsem, co nejvíc to šlo protože mamka pořát budila tátu - ten totiž ještě spal - zavolala "jak je to číslo?" "Sto padesát" zavolala jako odpověd mezi samím "Vstávej! Vstávej!"

1-5-0 vytáčela jsem a při zvuku CRR-CRR si nervozně poklepávala nohou. "Hálo? Tady hasičská služba San Fancisco. Co se stalo?" A to mě naštvalo. Jak se může ptát co se stalo, vždit volám na hasiče ale pak jsem si uvědomila že vlastně hasiči nejen hasí ale i tahaj kočky nebo lidi ze stromů atd. a tak jsem odpověděla:"Dobrý den, u nás hoří bydlím v ulici Wallstreet 74." vychrlila jsem ze sebe a doufala že mi ta paní rozuměla. Naštěstí mi to potom zopakovala takže jsem věděla že mi rozuměla a na souhlas jsem přikývla, jenže pak mi došlo že to neviděla a tak jsem řekla "ano, tak rychle přijedte" a pokládala telefon když se z něj ta paní ozvala zas "A co všechno u vás hoří?" To jsem nevěděla. Tak jsem se musela ohlédnout. Za mnou to bylo už o hodně horší než předtím. Ted nehořela jenom kuchyně ale i skřínky v obýváku a ještě určitě něco na druhé straně a ty nejbližší plameny byli už asi jen 5 metrů ode mě. "hoří celá kuchyn a taky kus obýváku a nevím co na druhé straně kuchyně, tam nevidím, ale ten požár vznikl v kuchyni." "Dobře, jsme tam za 5 minut, vy se všichni dostante z domu, a to co nejrychleji." Rozběhla jsem se do ložnice.

Tam už bylo všechno jinak. Máma balila do několika kufrů rozložených na posteli, a táta za mnou se snažil uhasit ohen, jenže ten byl moc silný. Řekla jsem si že tam moc platná nebudu a vzpoměla si na ségru, ta ještě o ničem neví, rozběhla jsem se do jejího pokoje. Otevřela jsem dveře a ona ležela v posteli, na tváři spokojený výraz. Rychle jsem přiskočila k posteli a zatřásla s ní jako před chvílí máma s mým tátou. Ona sebou jes škubla a převalila se. 'Ta ale dokáže spát tvrdě' pomyslela jsem si, a pak s ní zatřásla znova. ted už otevřela oči a já na ní skoro zakřičela: "Dělej oblíkej se, hoří nám kuchyn." Ona rychle vstala a pak se mě chytla, asi se jí z toho švihu nahoru zamotala hlava. Zadívala jsem se na mou ruku a pamyslela si že je tady něco špatně. A pak mi to došlo. Vždit já sem taky ještě v pyžamu! Zase jsem vylítla 'vždit můj pokoj je nejblíž k tomu ohni' ale před dveřmi jsem se zasekla. ohen už byl jen metr od dveří k mému pokoji. 'Ale já se musím oblíct vždit je venku zima, tam prostě nemůžu v pyžamu' musela jsem to risknout. Rychle jsem vběhla do pokoje a tam si oblíkla tričko a džíny, mikinu a do kapes narvala co se dalo, mp3, mobil a všechno co se tam vešlo, pak jsem vyběhla. Bylo to tedy jen tak tak- ohen byl asi 2O centimetrů od dveří do pokoje. Rychle jsem zase vběhla do ložnice ale tam nikdo nebyl. Tak jsem se začala rozhlížet a uviděla všechny nastoupené u vstupních dveří. Jakmile mě uviděli máma otevřela dveře a v každé ruce s jedním kufrem vyběhla ven, za ní táta taky s kufry a ségra jen tak. já běžela jako poslední. Za běhu jsem popadla ještě bundu a taky byla venku. Uběhla jsem ještě pár metrů a pak se otočila. Přede mnou byl dům a z mého pokoje se oknem valil dým. V tomhle domě jsme bydleli už 10 let, a při představě že už v něm nikdy nebudeme mi začali téct slzy.

Čísílko 21

8. února 2010 v 16:45 | Kaaky | 

Tak...mno 21 je moje nejky čísílko...



mě se strašně líbí a ani nwm proč...prostě je pro mě nej...



ani nevim od kdy ho mám ráda nebo proč ale prostě se mi straaaašně líbí...

Opičky

8. února 2010 v 16:42 | Kaaky | 



OPIČKY

hrooozně se mi líbí...
vlastně jsem nejdriv mela rada koně...
pak psi, tygry...vlastně všechno od čeho jsem měla doma aspon dva plyšáky...
ale stejně mi nejdýl vydrželi moje milované opičky
prostě podle mě jsou to ty nejlepsi zviřátka na světě
hlavně se mi líbí pidi opičky...
žádný gorily nebo tak

ikdyž nemám moc opic v pokoji nebo tak...
opičky jsou nejhezčí stvoření...
jsou strašně roztomilý

prostě a jednoduše je miluju!!!

Oznámení...já píšu

8. února 2010 v 15:07 | Kaaky |  Deník
Takže
já ted píšu příběh s názvem Proč?
bude o Dominice... víc vám ted neřeknu...
už dopisuju 1. kapitolu
tady máte jeden úrivek:

Rychle jsem pochopila proč jsem brečela i co tak strašně smrděla.
Chvíli jsem stála jako přikovaná a nemohla jsem zvednout nohy, byly jako z olova.
Snažila jsem se taky křičet, ale nějak to nešlo, nevyšla ze mě ani hláska.
Když plameny začali olizovat i skřínky nejblíž kuchyni,už jsem nevydržela se jen tak dívat a tak jsem - sice s hodně velkou námahou ale přece - zvedala jednu nohu za druhou a pomalu se blížila k ložnici mých rodičů.

Tak...možná už jste pochopili o čem bude 1. kapitola...ale stejně doufám že si ji přečtete celou
mohla by být hotová brzy